Vážení a milí čtenáři,
rok se s rokem sešel a je tu čas vánočního čísla Čechoaustralana. Nový rok, který je před námi, bude, zdá se, náročný svými výzvami pro každého z nás. Přeji proto všem šťastnou plavbu jeho bouřlivými vodami, s nadějí v srdci, že máme-li zdraví a lásku, ostatní bude následovat. O zdraví a o lásku nepřestávejme nikdy pečovat. To nám připomíná i naše vánoční číslo, kterému nemůže chybět vánoční tématika. Zařazeno je velké množství vánoční „stravy“, ale soudím, že každý pohled je jiný, každý svým způsobem jinak obohacuje, a připomíná hodnoty, které Vánoce připomínat mají.
Že „Těšení“ melbournské krajanky Vlasty Šustkové a „Nejdražší dárky“ pražského autora Luďka Ťopky mají své místo na prvních stránkách vydání, o tom nemůže být pochyb. Pokaždé se snažím o jakousi smysluplnou plynulost, návaznost článků, do které tentokrát patří i vánoční „kázání“ Petera Žaloudka z Rakouska a vzpomínka mé kolegyně Evy Střížovské, šéfredaktorky Českého dialogu na Vánoce u protinožců. Vánoce dvou spisovatelek a básnířek – Čechoaustralanek Hany Gerzanicové a Boženy Šamánkové jsou tak dojemné, že mne inspirovaly k vlastním veršům „Otisky Vánoc“.
Na podzim jsem se v Praze zúčastnila senátní konference „Migrace a česká společnost“. O jejím průběhu přehledně informuje ředitel zahraničního vysílání Českého rozhlasu Miroslav Krupička. Připojuji také svůj referát z této konference, která měla celkem početné krajanské zastoupení. Krajanům z různých koutů světa zněla má slova důvěrně známým tónem. Článek Luďka Frýborta „O jásačích a upírech“ převzatý z Neviditelného psa silně rezonuje s názory mnohých emigrantů a má své místo v našem krajanském časopise. Frank Nykl, stálý dopisovatel listu ze Sokolovska rozhodně nepatří k upírům, spíš naopak. Přesto podává jiný úhel pohledu. Pohled smutný, reálný, nikoli však pesimistický a negativní, ale s vírou v mladou generaci, jak se ostatně na starého šerifa trampů sluší a patří.
U příležitosti loňského stého výročí založení krajanského spolkového domu Bohemian Hall v newyorské Astorii jsem na semináři nazvaném „Češi - národ bez hranic“ měla možnost poznat mnoho zajímavých lidí - mezi nimi autorku nové knihy o Vojtovi Náprstkovi, Milenu Seckou. Rovněž tam přítomného ředitele Českého Radia Praha, Miroslava Krupičku, který přináší zprávu o této knižní novince, znám již několik roků. V rozhlasové branži se pohybuje více jak dvacet let, řadu z nich pracoval v zahraničním vysílání BBC v Londýně, zahraničním Čechům a krajanské problematice rozumí jako málokdo. Podobně tak vedoucí redaktorka zahraničního vysílání Radia Praha, Milena Štráfeldová. Milena krásně píše, vydala dvě knihy a Čechoaustralana zásobuje půvabnými příběhy série „Co mne naučili…“. Jako vždy nechybí ani v tomto čísle pár citátů k zamyšlení, vybraných tentokrát jako doplněk k rozjímání Jaroslava Kováříčka nad tím, jak je to vlastně s ‚pravdou‘. S krajanskou tématikou úzce souvisí článek o Československém ústavu zahraničním a jeho předsedovi Jaromíru Šlápotovi.
S redakcí krajané.net spolupracujeme stejně tak jako s redakcí internetového magazínu CzechFolks PLUS, vedenou Václavem Židkem žijícím v Německu a Danielou Olszovou ve Spojených státech. Jejich webové stránky podobně jako Čechoaustralan a Český dialog Evy Střížovské mají své čtenáře po celém světě. Manželé Reichovi ze Sydney jsou stálými přispěvateli všech třech časopisů. Není divu, Jana Reichová, bývalá dlouholetá redaktorka SBS rozhlasu Sydney má nepřebernou zásobu příběhů o krajanech, které při své práci potkala. Mezi nimi i spisovatelku Boženu Šamánkovou, která je autorkou několika knížek o emigrantech z osmačtyřicátého roku. Když mi je Jana poslala, byla jsem hluboce pohnuta příběhem Boženky a její rodiny. Otiskuji úryvek z její knihy „Útěk z domova“. Již druhým rokem publikuje v Čechoaustralanovi jeden ze stavitelů chrámu poezie - tak se totiž jmenuje sbírka básní současných českých básníků, ve které má své místo Břetislav Kotyza, zlínský básník, který mi svými poetickými obrazy duše a světa dávno učaroval...
Miloš Ondrášek patří k základním pilířům Čechoaustralana. Jeho znalosti a vědomosti jsou neobyčejné. Způsob, jakým je dovede tlumočit, bývá poutavý, vtipný, někdy až jímavě poetický. - Vzácná kombinace moudrosti a formy sdělení. Jeho články nechybí ani v tomto zvláštním vydání Čechoaustralana. Bořek Šindler, krajan z generace „osmačtyřicátníků“, šéfredaktor Sokolského věstníku v Sydney je dalším autorem s darem umění psát od Boha. Jaké štěstí, že píše i pro náš časopis. Bořek je Čechoaustralanem každým coulem – miluje obě země stejnou silou,- z jeho psaní lze vyčíst, že poměr je přesně, jak má být – fifty/fifty. Přinášíme pokračování jeho popisu australské demokracie z minulého čísla.
Spisovatelku z Vysočiny, Martu Urbanovou jsem objevila na stránkách již zmiňovaného CzechFolks PLUS. Mám ráda její články a těší mne, že přispívá i do našeho listu. Veroniku Boušovou, která má v tomto čísle premiéru, jsem potkala v pražském divadle TaFantastika za blahé paměti jeho existence. Od té doby jsem zjistila, že Verča je multitalent - píše recenze, textuje písně, maluje obrazy, fotí, překládá a ještě se vyzná v účetnictví. To vše umí tak dobře, protože se stále o něco zajímá a nepřestává se vzdělávat a učit.
Všem autorům Čechoaustralana děkuji za celoroční kvalitní přispívání do časopisu bez nároku na honorář; všem čtenářům Čechoaustralana pak velký dík za věrnost, zájem a stálou přízeň, která je hlavní inspirací a dává smysl tomuto krajanskému časopisu.
S přáním všeho nejlepšího do Nového roku,
Barbara Semenov
cechoaustralan-2011-12.pdf
(3.3Mb)
Lenka Filipova Australian Tour pdf
