|
VELKÝ EXULANT
Barbara Semenov
Exulant odešel s tím, že se jednou vrátí.
S takovým úmyslem odcházel v roce 1628 z Růžového paloučku exulant Jan
Amos Komenský. Jako biskup Jednoty bratrské se nemohl svým přesvědčením
podřídit náboženství cizí rakouské vlády u nás po Bílé hoře. Emigroval
tak nejprve do Polska, pak do Anglie a konečně do Holandska, kde zemřel
v roce 1670 v Nardenu.
Ještě před odchodem do polského Lešna, v době, kdy se musel skrývat, mu
zemřela žena a dvě děti. V této těžké životní situaci napsal „Labyrint
světa a ráj srdce", alegorické dílo společenské kritiky. Během svého
prvního působení v Lešně vypracoval ve „Velké didaktice" (Didaktika
magna), ucelený systém školské soustavy. Vydal zde i první verzi
učebnice latiny „Janua linguarum reserata“ (Brána jazyků otevřená), dílo,
jež mu k jeho překvapení získalo světovou proslulost. Tato učebnice se
již v roce 1642 překládala do mnoha světových jazyků včetně arabštiny,
turečtiny a perštiny.
Začal tady také promýšlet svůj celoživotní projekt - sjednocení
veškerého lidského vědění a vytvoření všemoudrosti (pansofia) a na tomto
základě postavenou myšlenku reformovat život celé lidské společnosti.
Současně se stal jako uznávaný učenec jedním z politických mluvčích
pobělohorské emigrace.
Byl pozván do Anglie, kde s velkým úspěchem mluvil v parlamentu o
budoucím světě, v němž by sbor vzdělaných mužů zabraňoval válce, šířil
mír a vzdělanost i snášenlivost.
Rok 1648 mu přinesl pocit beznaděje, zemřela jeho druhá manželka a další
ranou téhož roku bylo podepsání vestfálského míru, který ukončil
třicetiletou válku a posílil moc Habsburků v Čechách. V Lešnu shořel
Komenskému zařízený dům a přišel o všechno, o cennou knihovnu, o peníze,
o množství svých knih připravených k expedici, ale zejména o své
rukopisy, - o „Pokladnici jazyka českého“, na níž pracoval 40 let, o „Obecnou
poradu o nápravě věcí lidských“, která byla připravena do tisku i o
všechna svá kázání, která schovával pro svého syna.
Přes všechna protivenství a život ve vyhnanství dokázal však tento muž
vytvořit dílo světového rozsahu, neboť do svého programu pojal celé
lidstvo. Byl prvním velkým pedagogem, který formuloval dodnes platné
základy demokratičnosti vzdělání, přiměřenosti látky, srozumitelnosti
podání a přirozeného rozvoje dítěte. Právem je nazýván "učitelem národů".
Jeho principy - vzdělání dostupné všem, všeobecná a povinná školní
docházka, názorné vyučování přizpůsobené věku a schopnostem žáků,
vzdělaní učitelé, kvalitní učebnice a učení podle nejnovějších vědeckých
poznatků, jsou zásady, které platí bez výjimky dodnes.
Čtyřstupňový systém vzdělání – od škol mateřských přes základní a
střední až po vysoké – je obecně přijímán v celém světě. Komenský
zdůrazňoval i pátý stupeň vzdělání čili apodemii, tedy cestování za
poznáním. Vrcholem Komenského pedagogické soustavy je koncept
celoživotního vzdělávání, neboť člověk by měl usilovat o
sebezdokonalování i ve věku mužnosti a stáří. Přitom Komenskému zdaleka
nešlo jen o znalosti a vědomosti, jako spíše o formování a výchovu
harmonicky rozvinuté lidské bytosti.
Komenského výchovná filozofie je jasná - jedině vzděláním se mohou
rozvíjet kvality člověka. Jen tato cesta vede k branám moudrosti, pouze
tak lze zdokonalit jednotlivce, národ, lidstvo. Výchovnou činnost a "světlo
poznání" označil za "nejmoudřejší zbraň", kterou se dá čelit nevědomosti
a z ní pramenícímu zlu.
Dílo Komenského je neuvěřitelně rozsáhlé. Je teologem, filozofem,
pedagogem, sociálním myslitelem, spisovatelem, básníkem.
Za nesmrtelně platnou považuji jeho alegorii labyrintu světa a ráje
srdce. Prosté a dodnes výstižné líčení hledání poutníka, kterým může být
kdokoli z nás. Ono „matení a motání, kolotání a lopotování“, kdy často s
růžovými brýlemi Mámení a provázeni Všetečností putujeme zdejším světem.
Ženeme se za pomíjivými prožitky a nedbáme o řád svého života, jako
bychom si neuvědomovali, že to, co hledáme a za čím se lopotíme, můžeme
nalézt pouze v nás samotných a ve svých vlastních srdcích.
Trýznivá snaha Komenského najít východiska z lidských labyrintů jej
burcovala k mnohostranné aktivitě a veřejné činnosti. Komenský velmi
intenzivně promýšlel možná uspořádání lidské společnosti a jeho myšlenky
o národu, státním zřízení, svobodě, spravedlnosti a míru nás dokážou
oslovovat i dnes.
Poučen hořkými zkušenostmi a utrpením, odmítal válku "jako něco
zvířeckého" a doporučil řešit spory "soudem řádně vedeným". Mírové
uspořádání světa, zaručené mezinárodním světovým parlamentem, bylo totiž
v jeho koncepci nezbytným předpokladem obecné nápravy a pokroku lidstva.
Jeho úsilí o harmonické lidství překročilo horizont své doby a přes
určité rozpory a utopické rysy promlouvá svým všelidským poselstvím k
dnešnímu člověku natolik, že Komenského můžeme označit za "našeho
současníka". Komenský - Comenius je příkladem spojení nejlepších
národních a evropských tradic, jeho dílo představuje největší dar starší
české kultury do pokladnice světové civilizace a jeho myšlenkový odkaz
je i výzvou pro toto tisíciletí.
Jan Amos Komenský se zpět do své vlasti již nikdy nevrátil.
Další slavný exulant, narozený rovněž v březnu, T. G. Masaryk, který se
na rozdíl od Komenského vrátil, začal svůj slavný inaugurační projev na
Pražském hradě v prosinci roku 1918 citací z Komenského Kšaftu Jednoty
bratrské „Věřím i já Bohu, že pro přejití vichřic hněvu vláda věcí tvých
se k tobě zase navrátí, ó lide český".
Kolik dalších “mozků“ národa, vynikajících osobností i prostých lidí
ztratil národ od dob Habsburků až k emigračním vlnám právě minulého
století? Máme konečně naději, že čas exilu, emigrace a “slzí Růžového
paloučku“ je nenávratně za námi?
Barbara Semenov
(z pramenů:- J. A. Komenský – Via Lucis, Poselství J. A. Komenského pro
vzdělanost a humanitu dneška – Prof. PhDr Jan Kumpera, CSc.)
|
|